O knize: rok / Kalon: Kněží nepodléhají vášním. To je lidská slabost. Ale absolutně každý muž, kněz nebo vládce, nebo dokonce Bůh sám vždy chce získat tu jedinou ženu, která je pro něj nepřístupná. I když všechny síly přírody a magie jsou proti tomuto spojení. Bez ohledu na to, v jakém těle je, moje reakce se nemění. Její vzpurná duše a neblahý zákaz, který chci šíleně a bezmyšlenkovitě porušit, chci její strach, její bolest, agónii duše i těla. Chci vidět Mandisu na kolenou, jako ostatní otroci, poddajnou, pokornou. Zlomený. A až z ní nic nezbude, nechám ji vzpomenout si, jak všechno ve skutečnosti mohlo být, ale nebylo. Kvůli ní. Mandisa: Co můžeš dělat, Kalone? Zabij mě? Nebojím se, umíral jsem. Používat mé tělo? Nebudu moci zasahovat, ale vítězství muže, který ji násilím vyrval slabé ženě, je směšné... Jsi ten, koho jsem považoval za svůj Svět. Obdivoval jsem to. Bál jsem se, jak se lidé bojí Boha, když si uvědomí, že on drží jejich osudy ve svých rukou. Nebyla to láska, ale notoricky známý zákaz, který navždy spoutal naše duše. Bohové se nám museli vysmáli, proměnili mou krev v jed pro tebe a mé tělo v plamen. Po staletí jsi na svém těle nosil moje stopy poté, co jsi mě chladnokrevně zabil. Ale jsem zpět. A jsem připraven riskovat.